Se sklářskou výtvarnicí Dagmar Petrovickou (*1987) jsme se sešly v Sázavě, městečku propojeném se sklářskou historií. Povídaly jsme si o nově vzniklém projektu goodbyGlass, který založila začátkem letošního roku, o prezentaci sklářských uměleckých a řemeslných děl, o plánech do budoucna i o potenciálu českého mladého sklářského umění.
Projekt „goodbyGlass“ vznikl jako internetová podpora mladých či začínajících umělců pracujících se sklem a funguje se stejnojmennou webovou stránkou od letošního března. Kdy tě napadla vůbec první myšlenka na online sklářskou galerii?
První myšlenka vznikla v lednu tohoto roku. Důvodem byl konec kamenné prodejny Koncept story na Řezáčově náměstí, kterou založila šperkařka Eliška Lhotská. Tam fungovalo dohromady asi patnáct designérů, včetně mě a mých kolegyň z penocze. Ke konci minulého roku jsme byli nuceni opustit prostor a najednou se nic nedělo. Neměli jsme žádný nový prostor, ani místo, kde prezentovat naší práci. Tak mě napadlo, že na internetu je prostoru spousta. Výhodou je, že není potřeba žádný sklad a vše se dá propojit se sociálními sítěmi. Takže to pro mě byla další možnost, jak se posunout dál a neumrznout na mrtvém bodu.
Od prvotní myšlenky je většinou k realizaci hodně daleko, ale pokud tě tato idea napadla v lednu, byl to hodně rychlý proces.
Byla to hodně spontánní akce. Kdybych nezačala s realizací hned s prvotní myšlenkou, asi by nic nevzniklo a upadlo to, tak říkajíc do šuplíku s jinými neuskutečněnými projekty. Na začátku jsem byla na veškerý obsah a na komunikaci s designéry sama, ale postupně zjišťuji, že člověk na to sám nestačí. Tak oslovuji další lidi, kteří mi pomáhají, například s technickou stránkou projektu či propagací.
V čem podle tebe spočívá jedinečnost projektu?
Na začátku jsem si musela dát nějaké hranice, aby byl původní koncept udržitelný. Rozhodla jsem se, že budu prezentovat sklo, českou tvorbu a začínající umělce či výtvarníky, kteří nejsou tolik proslavení, nebo na svou propagaci nemají čas. Etablovaní sklářští výtvarníci, kteří pravidelně vystavují, se stále dokola opakují a jsou zastoupení velkými galeriemi a aukčními domy. Jen těžko se mezi ně dostane někdo další. Chtěla jsem podpořit naopak ty, kteří dělají své věci doma, ve vlastní dílně a nemají už tolik času či energie na sebeprezentaci a následný prodej. Když vytvoří umělecké dílo, vystaví se třeba jen jednou na výstavě, a pak leží zabalené v krabicích. Sama jsem měla takhle hodně věcí v domácím skladu, které tam leželi a čekali, co s nimi bude. Proto jsem se do celého projektu pustila, aby díla nezahálela doma a bylo je vidět. Svým specifickým výběrem techniky i umělců, je tak koncept goodbyGlass ojedinělý a díky tomu se v něm skrývá potenciál.
Proč zrovna název goodbyGlass?
Když člověk vytvoří svůj skleněný výtvor, má ho v podstatě jako takové miminko a nechce se ho hned vzdát. Po nějaké době, kdy vytváří nová díla, nastane čas se s ním rozloučit a poslat jej do světa, aby nebylo právě jen někde uskladněné. Je třeba, aby dělalo radost i jiným lidem. Aby se na něj mohli dívat a zpestřilo jim třeba jejich interiér. Mám ráda, když se pak daný výrobek používá, a není jen vystavený v poličce či vitrínce. Proto jsem zvolila tento specifický název. Zahrnuje v sobě pomyslné rozloučení se a zároveň je to složení slov „good“, znamenající dobrý, a „by,“ známe například z fráze „made by,“ což evokuje dobře či kvalitně vytvořené ze skla. Good-by Glass.
Narazila si během příprav a realizace na nějaké „zakopané psy?“ Nebo šlo vše jak po másle? Jak hodnotíš první půl rok svého projektu?
Jsem stále na velkém začátku. Vše vzniká postupně. Okamžitě jsem při spuštění webu začala pracovat i s propagací na sociálních sítích. Tam je podle mě velký potenciál. Proto se snažím vytvářet celý obsah na vysoké úrovni. A tím není tolik poznat, že projekt vznikl teprve nedávno. Je pravdou, že ale zabere hodně času. Oslovuji stále nové sklářské výtvarníky a designery, a zároveň sleduji, co se děje ve sklářském světě i mimo můj projekt. Vylepšuji e-shop a doplňuji různé možnosti, jak nakoupit. Pokouším se i o propojení výrobků, kromě online světa, i s offline výstavami. Od začátku zjišťuji, že i když je online svět velmi vstřícný a otevřený, tak samotný k propagaci nestačí. Z fotografií může být dílo často zkreslené, není vidět ve vlastním měřítku, což je důležité, zejména u sklářských technik. Snažím se vystavená díla na e-shopu propojit i s výstavními akcemi.
V online galerii se prezentují sklářští umělci, pracující s odlišnými technologiemi. K vidění jsou skleněné šperky, designové předměty, obrazy i užité umění. Podle čeho vybíráš umělce, kteří se na tvých stránkách prezentují?
Většinu výtvarníků jsem oslovila přímo. Jednalo se tradičně o mé kamarády a spolužáky, kteří již mají svou autorskou tvorbu založenou. Sklářský svět je docela malý a všichni se znají, ale i přesto neustále objevuji nové talenty, takže jsem začala přidávat další jména lidí, která znám z výstav, design marketů a jejichž dílo mě nějak oslovilo. Těm jsem představila svůj projekt a zapojila je do konceptu. Také se přidali výtvarníci, kteří se mi ozvali sami se svým portfoliem, když zjistili, že projekt existuje. Mezi prvními oslovenými byla například šperkařka Magda Kubiasová, která tvoří vinuté perle, taky samozřejmě holky z penocze a moji nejbližší kamarádi, Petra Anyakem, Vendulka Prchalová nebo Daniel Vágner. Momentálně je v projektu goodbyGlass zapojeno více jak dvacet spolupracujících umělců. Někteří z nich jsou i cizinci, ale společné mají působiště v Čechách. To beru za prioritu.
Na jakém principu funguje prodej uměleckých děl?
Když oslovím výtvarníky a oni souhlasí se zapojením do projektu, začnu je kurátorsky zastupovat. Proto vybírám jen ty, o nichž vím, že jejich tvorba je mi blízká a věřím ji. Výtvarníci mají již jasný rukopis a svou vývojovou linku, která na sebe navazuje. Prezentuji jejich fotografie a díla na e-shopu, propaguji je na sociálních sítích, zprostředkovávám prodej a snažím se je i zapojovat do klasických výstav.
Jak jsi zmínila, kromě prezentace a prodeje na webových stránkách, jsou součástí projektu goodbyGlass i klasické výstavy sklářských děl. Momentálně probíhá první výstava „Pop-up no. 1“ v Pasáži českého designu v Praze. Jaká je koncepce této ukázky sklářských výrobku?
Navázala jsem spolupráci s Pasáží českého designu v Praze, kde si lze díla prohlédnout osobně. Od začátku července jsou tam vybrané výrobky, průřez tvorby na eshopu, od šperků, skleniček či skleněných objektů. Bohužel tam nejsou zastoupeni všichni, jelikož prostor je svou velikostí omezený. První Pop-up, což je jednotný název i budoucích výstav, bude trvat až do konce ledna 2020. V průběhu trvání plánuji jednotlivá díla obměňovat.
Máš nějaký svůj cíl či představu do budoucna, jak by se měl projekt vyvíjet?
Chystám se užité sklo a šperky prezentovat i na designových marketech v Čechách, kde je poptávka i klientela jiná, než v prodejních galeriích. Zároveň plánuji prezentovat goodbyGlass jako značku a šířit osvětu nejen o sklářském řemesle, ale i designu. Pro větší sochy a plastiky, bych do budoucna ráda našla samostatný galerijní prostor k jejich prezentaci. Také jsem začala jednat se Štěpánem Liederhausem, o spolupráci v prostorách na Letné. Tam se pod názvem Glass Atelier Z pořádají sklářské workshopy foukání skla. Rádi bychom projekt rozšířili i o další techniky, jako je pískování skla, nebo vinutí perel, a propojili tak výtvarníky z goodbyGlass s veřejností. Chci se také zaměřit i na samotný prodej skla, takže vedle již spuštěného online shopu vznikne i offline shop, tedy kamenná prodejna, kde si bude moci zákazník dílo nejen osobně vyzvednout, ale i na živo před nákupem prohlédnout. Ve čtvrtek 5. září bude také probíhat na výstavě Pop-up no. 1 v Pasáži českého designu koktejl party, kde se může veřejnost setkat a seznámit s jednotlivými výtvarníky osobně, dát si sklenku dobrého vína, popovídat si a podívat se na sklo v reálné podobě. Tak uvidíme, jak se to povede.
Jak je na tom podle tebe v současnosti sklářská tvorba? Čím je výjimečná a co ji naopak chybí?
Sklo má podle mě velmi dobrý potenciál. Problém je ale ten, že ubývá řemeslníků. Nezaměřuji se jen na sklářské výtvarníky, kteří dílo tvoří od návrhů, až po konečnou fázi, ale i na designéry. Ti navrhují a jsou bez řemeslníka pouze jako mozek a oči, bez šikovných rukou. Samotný designér bez řemeslníka nic nevyrobí a naopak řemeslník potřebuje designera, právě kvůli kreativnímu myšlení. V USA je běžné, že umělecké dílo signují oba, designer i řemeslník a pracují společně jako sehraný tým na stejné úrovni. V Čechách se bohužel ve společnosti staví designer nad řemeslníka, a tudíž ubývá motivace se tím více zabývat. Je škoda, že mistři postupně odchází do důchodu a nemají za sebe tolik následovníků. Sklářství má ale stále velké jméno. Všeobecně si ale v Čechách moc neuvědomujeme, jaké v něm máme dědictví.
Dagmar Petrovická (*1987) vystudovala obor Malování, tvarování a leptání skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. V roce 2013 získala magisterský titul v ateliéruSklo na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Během studia absolvovala zahraniční stáže ve sklářském atelieru na Univerzitě MOMA v Budapešti, v atelieru malby na Univerzitě RUFA v Římě a pracovní stáž v Institutu světelného designu v Amsterdamu. V její tvorbě se objevuje stylizace grafiky, typografie či automatická kresba, kterou aplikuje novým využitím tradičních technik na sklo. Hledá krásu a vyšší smysl v jednoduchých formátech a industriálních materiálech. Aktuálně se také věnuje výstavní a produkční činnosti ve spolupráci se společnostmi Huť František v Sázavě, Huť Jakub v Tasicích, Pasáž českého designu či Glass Atelier Z. Je spoluzakladatelkou studiapenocze a zakladatelkou online galerie goodbyGlass. Více info zde.
